Seznamovací kemp očima žákyň P1

Karolína

     V pondělí 11. září jsme vyrazili autobusem do kempu v Mladočově. Hned poté, co jsme přijeli, jsme dostali klíče od chatek, kde jsme měli strávit celý týden.

     Když jsme se ubytovali, čekal nás první bod programu, při kterém se všichni navzájem představili a začali se poznávat. V podobném duchu pak probíhaly i ostatní hry a soutěže, jejichž cílem bylo hlavně se pobavit, seznámit a získat si vzájemnou důvěru. Mezi nejlepší večery patřily ty, když jsme absolvovali noční hry, například stezku odvahy. Kromě strachu jsme při tom zažili i legraci a vyzkoušeli si překonávání vlastních hranic.

     Druhý den pobytu nás čekala očekávaná vodní bitva, která byla podle očekávání nejlepší aktivita dne. Ve středu mě asi nejvíce bavilo vaření guláše, a to vlastními silami. Myslím, že se nám to moc povedlo a všichni si na guláši pochutnali. Absolvovali jsme také přednášky a osobnostní tréninky. Zábava nepřestávala ani večer, kdy se asi 27 lidí, včetně učitelů, vešlo do jedné chatky, ve které jsme se navzájem pobavili při zpěvu. Bavila mě také i poslední hra, při které jsme závodili, který tým vypije dříve dané množství vodu. A večer jsme zakončili seznamovací kemp táborákem.

     V pátek ráno se pár lidí rozhodlo, že si půjde ráno o půl sedmé zaběhat, a to včetně mě, která ranní vstávání vůbec nemá v oblibě, ale bylo to příjemné probuzení s východem slunce. Budu běhat i po návratu domů?

     Nakonec nás čekalo balení a závěrečný osobnostní test. Vyhlašovaly se i vítězné týmy a každý dostal své vlastní tričko s logem naší školy, které všem velmi sluší.

     Celkově celý týden hodnotím jako skvělý. Určitě nám všem pomohl a usnadnil vstup do nového kolektivu a myslím, že jako třída budeme po celou dobu studia tento báječný vztah v kolektivu udržovat.

Eliška

       Každý konec má i nový začátek. U nás to byl konec ZŠ a začátek na této škole. A ke každému správnému začátku na střední škole patří adaptační kurz.

       Pondělní ráno bylo opravdu hektické. Co když něco zapomenu? Co když nestihnu náš autobus? Naštěstí jsem autobus stihla a i na místě při vybalování se mé obavy vyvrátily a měla jsem vše.

      Chvíli po příjezdu jsme se šli lépe poznávat a zahrát si pár seznamovacích her do klubovny. Hned při první hře se náš počet o jednoho člověka snížil, a tak nás po zbytek týdne zůstalo třicet.

      Mohla bych tu po detailech vypisovat, jak kemp probíhal, ale to by nikoho nebavilo. Takže se přesuneme k zajímavějším událostem. Vodní bitva byla doslova bitvou, vaření guláše na ohni, ztracený Jáchym, sportování, lezení na postel, přednášky, týmová spolupráce a mnoho dalšího.

     Velkou výzvou bylo slézt a vylézt z vrchní postele. Nespočetněkrát jsem se skoro přizabila. Vodní bitva byla opravdu o přežití. Každý jsme měli tři životy a dvě stříkačky. Byly dva týmy studentů a jeden tým učitelů. Musím uznat, že to bylo opravdu vyrovnané. Na konci nás čekala – jak jinak než ledová – sprcha vodou, co nám zbyla. Slavné vaření na ohni bylo taky zajímavé. Jediný, kdo od nás tušil, co a jak, byla Viki. Ostatní jsme nosili dřevo, oloupali a nakrájeli brambory, cibuli a šunku. Každý z nás se na tom nějak podílel. Skvělá týmová spolupráce. Ale stejně si myslím, že náš guláš byl nejlepší. Jako sportovně nenadaný člověk musím říct, že tolik, kolik jsem toho naběhala za ten týden, jsem nenaběhala za posledních pět let. Už třetí den mi umíraly nohy, ale statečně to zvládly a běžely dál.  Jedna z aktivit, co mě opravdu bavila, byly osobnostní tréninky. Všechny tři mi něco daly a přiučila jsem se něco nového.

      Za mě osobně v jídelně vařili skvěle, program byl též opravdu zábavný a velice nabitý. Seznamovací kemp dopadl nad moje očekávání a už se těším na výlet do Itálie, kde si to, doufám, užijeme stejně, ne-li víc než v Mladočově.